Arabština

Arabština jako jazyk příběhů Tisíce a jedné noci, ale i mnoha význačných vědeckých spisů a filosofie má za sebou pestrou minulost. Patří do skupiny semitských jazyků a laickému uchu může znít jako směs mnoha nesrozumitelných zvuků, stejně jako arabské písmo se může na první pohled zdát spíše jako náhodně vytvořený obrázek z rozsypaného čaje. Arabština má však svá univerzálně platná pravidla. V arabském světe žije 280 milionů lidí. Není divu, že takové množství arabsky mluvícího obyvatelstva si vývojem vytvořilo plejádu mnohdy nesrozumitelných dialektů, nicméně spisovná forma moderní arabštiny slouží stále jako dorozumívací jazyk celého arabského světa, ať už se budete pohybovat v uličkách marockých měst, nasávat atmosféru starobylého Jeruzaléma či obchodovat na trzích států Perského zálivu.

Zajímavostí arabského písma je zápis zprava doleva, přičemž krátké samohlásky se nezapisují, takže např. arabské slovo pro knihy „kutub“ zapíšeme pouze s užitím arabské abecedy jako „k-t-b“. Gramatický systém arabštiny je celkem komplikovaný, ale naprosto logický. Z gramatických jevů je zajímavé to, že částečně můžeme odhadnout význam neznámého slova dle základního kořene slova, takže pokud se vrátíme k písmenům „k-t-b“, jde o kořen vyjadřující něco s psaním. Tedy „kátib“ pak bude spisovatel, „kitáb“ kniha, „uktub“ napiš, atd.